Kabinet architektury – Dům umění, Moravská Ostrava (GVUO) / 4. 12. 2009 – 7. 2. 2010
/ vernisáž 3. 12. 2009 v 17.00 hodin
Autorská výstava. Robert Konieczny se narodil v roce 1969 v Katovicích. Konieczny je příslušníkem mladé generace polských architektů. Jeho ateliér se již dočkal celé řady úspěchů. Namátkou jmenujme udělení čestného uznání v soutěži New Bauhaus ve Výmaru, nominaci na prestižní Cenu Miese van der Rohe za realizaci rodinného domu Broken House, získání ceny House of the Year 2006, kterou každoročně uděluje časopis World Architecture News za realizaci Aatrial House nebo zařazení jména Roberta Konieczneho mezi 101 nejzajímavějších architektů na světě za rok 2007 a taktéž jeho zahrnutí na seznam čtyřiceti evropských architektů v soutěži ,,Europe 40 Under 40“, která je pořádána Evropským centrem pro architekturu, design, umění a urbanistické plánování ve spolupráci s Muzeem architektury a designu Chicago Athenacum.
kurátoři v Ostravě: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec
fotografie © 2009, Antonín Dvořák
fotografie © 2009, Tadeáš Goryczka
fotografie © 2009, Antonín Dvořák
Nejvýznamnějším momentem návrhového procesu je v podání KWK Promes nalezení dobře uchopitelného konceptu. Všechna prostorová řešení, forma i funkce navrhovaného objektu, materiály a také množství detailů (redukovaných na minimum) vycházejí ze silného základního konceptu. Celý proces návrhu je podřízen čitelnému pojetí konceptu.
„Nejdůležitějším, jak myšlenku silného konceptu naplnit je, abychom podvědomě neodmítali během úvah nad konceptem neznámo a nové myšlenky, které objevujeme a mohou vést k uplatnění nových výrazových prostředků našich návrhů. Takto, možná až intrikářsky, jsme schopni opustit formální zvyky, zavedené tvary a přiblížit se k něčemu novému. Nejvíce fascinující na tomto přístupu je, že v úvodu práce na projektu vlastně nevíme, jak bude návrh ve finále vypadat,“ vysvětluje R. Konieczny.
Že Konieczneho slova platí bezezbytku, potvrzují návrhy jeho ateliéru. Občas se jedná o jednoduchý kubický tvar, typický pro polskou krajinu, jindy o organickou formu nebo dokonce doslova „beztvarý“ objekt. Výsledek vždy vyplyne přímo z konkrétní myšlenky. Koncept určuje konstrukční principy celku a definuje charakterický a specifický vzorec konkrétní úlohy, jež naplněn informacemi dává odpovědi na všechny otázky. V podstatě lze konstatovat, že správná formulace zadání pomůže definovat celkový výraz. Od prvních koncepčních skic až po poslední detail. Ačkoliv se jedná zjevně o teoretický ideál, umožňuje ateliéru navrhovat architekturu, která rozhodně není tendenční. „Přestaňme architekturu estetizovat. Přestane být formální a bude jednoduše logická a pochopitelná,“ proklamuje Robert Konieczny.
Základní přístup studia vypadá jednoduše – snad až barvotiskově. Nejdůležitějším momentem tvorby je hledání a nalezení konceptu, způsobu, jakým architektonický úkol uchopit. Ovšem ne každý dokáže architekturu uchopit tak originálním a vícevrstevnatým způsobem jako právě R. Konieczny. Koncept je pro něj neoddělitelný od výsledné architektury, je její organickou součástí.
[zdroj: archinews.cz]
© KWK Promes, 2009 / fotografie © Juliusz Sokołowski (1, 2, 3, 4), Wojciech Kryński (5), 2009
Kdyby existovala ta možnost, volil byste v příštím životě stejnou profesi?
To si nejsem úplně jist. Záleželo by také na tom, kde bych se narodil. Profesně působit v Polsku jako architekt není snadné, zvláště když chceme realizovat něco zajímavého. I takového bezmezného nadšence, za kterého se považuji, může věčný boj s úředníky, klienty a dodavateli znechutit. Myslím si však, že v příštím životě, kdesi ve Švýcarsku nebo v Holandsku, by to mohlo být docela příjemné.
Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce?
Trojúhelníkový dům byl první realizací, kterou jsem navrhl společně s bývalou spolupracovnicí. Byl to tehdy dobrý nápad a tak jsem přesvědčen, že i dnes bychom jej navrhli na základě stejné myšlenky, ale jinak, protože je formálně již zastaralý. Svým řešením je ale nadčasový.
Kolik hodin denně trávíte v ateliéru? Pracujete o víkendech?
Svůj ateliér vedu skoro 10 let. Dlouho jsem pracoval intezivně, taky o víkendech. Není snadné to dnes hodnotit, protože jsem bydlel přímo v ateliéru. Nezávisle na tom, zda jsem seděl u rýsovacího prkna nebo u počítače, pořád jsem pracoval. Ale dnes se snažím věci dělat jinak, i když mí známí jsou přesvědčeni, že to stále přeháním.
Bez jakého vybavení byste si nedovedl představit svou práci?
List papíru, pero nebo tužka jsou pro mě nejdůležitější a samozřejmě také počítače, bez kterých by má firma nemohla existovat.
Jaký je váš oblíbený architekt?
Dominik Perrault, japonský ateliér SANAA (Kazuyo Sejima, Ryue Nishizawa) a určitě nemohu opomenout Rema Koolhaase.
Jakou stavbu nejvíce obdivujete?
Jsem přesvědčen, že taková stavba neexistuje a existovat nikdy nebude. Je to taky zřejmě o něco složitější problém, než volit nejkrásnější ženu světa.
Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce?
Když jsme získali cenu za dům roku a další ocenění je to mnohem lepší. Dříve to bylo dost traumatické, dokonce chyběly prostředky na živobytí. Teď už má náš ateliér jméno.
Máte nějaký nesplněný sen ve smyslu, že byste chtěl projektovat určitou stavbu nebo navrhnout interiér nebo nějaký výrobek?
V mém portfoliu chybí mnoho témat a tak je přede mnou i mnoho práce. Důležité je, aby zdraví sloužilo a pak se moje portfolio určitě zase o něco rozšíří.
Existuje ve vaší kariéře nějaká významná osobnost, která vás ovlivnila?
Bez podpory rodičů by ze mě architekt nikdy nebyl. Druhou důležitou osobou je pro mě Marlena, bývalá kolegyně. Lidi, s kterými jsem se při práci setkal a kteří mě ovlivnili je mnoho. Jsem přesvědčen, že obecně mám hodně štěstí. Můj známý a velmi dobrý architekt Jerzy Duda o mně tvrdí, že jsem člověk, který se umí objevit ve správnou dobu na správném místě.
Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla?
Ať mí nejbližší včetně mě jsou zdraví a žijí co nejdéle. Pak vše bude fajn a mohu v klidu pracovat. Dále abych měl štěstí na zajímavá témata a mohl tvořit zajímavou architekturu. To je z větší části i smyslem mého života. Třetím přáním je, abych nikdy nevyhrál v loterii, protože pak bych asi ztratil veškerou motivaci pro další práci. Už bych nedělal nic.
[zdroj: archinews.cz / překlad Tadeáš Goryczka]
Dom OUTrialny / OUTrial house / poblíž Varšavy / 2005–2007
Jediným kontextem zamýšleného domu byla zelená mýtina obklopená lesem. Základní koncept představoval vyříznutí a vytažení části zatravněné plochy do úrovně střechy s obytnými a provozními funkcemi ve hmotě pod ní. Když bylo vše hotovo, přišel klient s novým požadavkem, a to sice s vybudováním malého místa pro nahrávací studio a zimní zahradu. Konečná podoba vznikla spojením přízemí se zelenou střechou prolomením a ohnutím části zelené plochy dovnitř budovy. Střecha se tak změnila v atrium, na které lze vejít pouze zevnitř domu. Oproti typickému atriu má nově vytvořený prostor všechny výhody venkovní zahrady, přitom si však uchovává bezpečný, soukromý charakter vnitřního prostoru. Vznikl tak nový typ domu, jehož pojmenování – outrial – vyjadřuje myšlenku atypického atria, které je zároveň interiérem i exteriérem budovy. Nahrávací studio a prostor zimní zahrady byly řešeny podobně, ale kvůli zajištění potřebného pracovního komfortu klienta, byla hmota nahrávacího studia vytažena nad rovinu střechy a tak odizolována od ostatních prostor domu.
Zielona polana otoczona lasem była jedynym kontekstem dla projektowanego, niewielkiego domu. Stąd myśl by „wykroić” kawałek trawy i potraktować go jako zadaszenie, pod którym poukładane będą niezbędne funkcje. Gdy całość była już gotowa, pojawiło się życzenie inwestora, aby znaleźć miejsce na małe studio muzyczne i oranżerię. Ta ostatnia uzyskana została w wyniku połączenia parteru z trawiastym dachem poprzez „nacięcie” i „wgięcie” zielonej płaszczyzny do środka budynku. W skutek tego zabiegu dach stał się atrium, gdyż można dostać się na niego tylko z wnętrza domu. W przeciwieństwie jednak do typowego atrium nowopowstała przestrzeń posiada wszystkie zalety ogrodu zewnętrzenego wciąż pozostając bezpieczną, wewnętrzną strefą budynku. W ten sposób udało się stworzyć nowy typ domu, a jego nazwa – outrialny ma obrazować nietypowe atrium będące jednocześnie wnętrzem i zewnętrzem budynku. Studio powstało w podobny sposób jak oranżeria, jednak aby zapewnić w nim komfort pracy muzykowi rockowemu, zostało odizolowane od reszty domu przez wyniesienie do góry.
A green clearing surrounded by forest was the only context for the proposed small house. Hence the idea to “carve out” a piece of the grass-covered site, move it up and treat it as the roofi ng to arrange all the required functions underneath. When the whole was ready, the client came up with another request, to create some space for a small recording studio and a conservatory. The latter was obtained by linking the ground fl oor with the grassy roof through an “incision” in the green plane and “bending” the incised fragment down, inside the building. This procedure turned the roof into an atrium, as the only way to reach it was through the interior of the house. As opposed, however, to a typical atrium, the newly-created space has all the advantages of an outer garden while remaining a safe, internal zone within the building. This way, a new type of house was created, and its designation – outrial – is to convey the idea of an atypical atrium which is part of both the interior and the exterior of the building. The studio was created in a similar way as the conservatory, but in order to ensure work comfort for a rock musician, it was isolated from the rest of the house by shifting it upwards.
© KWK Promes, 2009 / fotografie © Juliusz Sokołowski, 2009
Dom z kapsułą / House With a Capsule / Ruda Śląska / 2001–2005
Půdorys domu je založen na tvaru čtverce, v němž jsou vzájemně kombinovány vnitřní a vnější prostory. Koncept je založen na kabině, umístěné ve středu kompozice, tvořící jádro domu s technologickou výbavou. Je zde koupelna, kuchyně a krb jako alternativní zdroj tepla. Vstupy do objektu jsou doplněny drátěnými stěnami určenými ke skladování dřeva. V závislosti na množství uskladněného topiva drátěná stěna mění svou strukturu a svým stínem ovlivňuje atmosféru celkového nasvětlení objektu.
Dom rozwiązano na planie kwadratu, w obrębie którego przeplatają się przestrzeń wewnętrzna i zewnętrzna. W centrum domu znajduje się kapsuła mieszcząca w sobie funkcje technologiczne, czyli łazienkę, kuchnię, spiżarkę i kominek stanowiące alternatywne źródło ogrzewania budynku. Dlatego przy każdym z wejść i wyjść znajdują się siatki na drewno opałowe, będące jednocześnie ażurową przesłoną tarasów, zmieniającą swój wygląd w zależności od wypełnienia.
The building is situated in the industrial area of Poland. It’s been designed for an indigent family, which appreciates its functionality, as well as low maintenance and construction cost. The plan of this bungalow is based on a square, where internal and external spaces are combined. The capsule containing all technological elements – bathroom, kitchen, pantry and the alternative source of heating in the form of a fi replace, is situated in the central part of the house. By each entrance there is a net used as a wood storage. It acts like a screen changing its appearance depending on amount of wood inside.
© KWK Promes, 2009 / fotografie © Juliusz Sokołowski, 2009
Dom AAtrialny / AAtrial House / 2003–2006
Hektarový pozemek u lesa, na němž měl vzniknout rodinný dům, má jednu zásadní slabinu – přístup z jihozápadního rohu. Přitom je všeobecně známo, že budovu je nejvhodnější umístit k severovýchodní hranici parcely a že jižní a západní fasády jsou z hlediska oslunění nejcennější. Obtížnost těchto podmínek vedla k následujícímu řešení – přístupová cesta je zde snížena pod úroveň terénu a ústí v atriu. Do domu se tedy nevstupuje zvenku, ale zevnitř. Tím také dochází k inverzní interpretaci atria, které původně bylo středem, kolem něhož se bydlení a život odehrává. Nevšednost řešení spočívá v tom, že zde vzniklo atrium, od něhož se vše odvrací směrem ven.
Działka, na której zaprojektowano dom posiada jeden mankament – dojazd od strony południowo – zachodniej. Aby uniknąć kolizji funkcjonalnej drogi do budynku z ogrodem, dojazd został zagłębiony w ziemi. Dało to pomysł wjazdu do środka budynku, bezpośrednio na poziom parteru. Takie rozwiązanie stąło się możliwe dzięki stworzeniu wewnętrznego atrium z mieszczącym się w nim podjazdem. W rezultacie budynek otwiera się swoimi tarasami na wszystkie strony w nieskrępowany sposób, a przybywający z zewnątrz nie może dostać się do ogrodu inaczej, jak tylko przechodząc przez atrium i dom. Dzięki temu udało się uzyskać nowy model przestrzenny domu – odwrotność budynku atrialnego.
The site where the house is designed has one drawback: south-western access. To avoid the functional collision of the driveway and the garden, the driveway has been „pushed” into the ground. This prompted the idea of a driveway leading inside to the ground fl oor level, from underneath the building, which became possible thanks to the creation of an inner atrium with the driveway in it. As a result, the building opens up onto all sides with its terraces in an unrestricted manner, and the only way to get into the garden is through the atrium and the house. This in turn has made it possible to obtain a new spatial model of the house – a reverse of an atrial building.
© KWK Promes, 2009 / fotografie © Juliusz Sokołowski (1, 4) / Aleksander Rutkowski (2, 3, 5, 6, 7), 2009
Fotografie pro média: press/robert-konieczny/ / © KWK Promes, 2009 / fotografie © Juliusz Sokołowski, 2009
| © 2008 SPOK – spolek pro ostravskou kulturu
|
| © 2008 Trojhlavý drak – nezávislá iniciativa na podporu kulturního dědictví nejen Horního Slezska
|
| naše bannery
| webdesign © 2007 jarnemec.com
|